2.2 Bezpečnost technických děl
Současné poznání ukazuje, že při řešení problémů současného světa je pro bezpečnost technických děl nutno zvažovat systémovou podstatu, jednotlivé entity a skutečnost, že u velkých technických děl jde o složité systémy, jejichž struktura je popsána modelem SoS [19]. Aktiva každé entity jsou: všechny základní veřejné zájmy, (tj. životy, zdraví a bezpečí lidí, majetek, veřejné blaho, životní prostředí, kritické infrastruktury a technologie [2], zájmy spojené s plněním úkolů, ke kterým byla entita zřízena); prosperita (zisk); a soulad entity se státem v místě působení. Poslední vyjmenovaná tři aktiva jsou typická pro soukromé entity, jako např. pro systém provozující železniční dopravu.
Pro úplnost je třeba uvést, že aktiva lidského systému jsou strukturní elementy a že vazby a toky energií, hmot, informací a povelů mezi nimi jsou vytvářeny fyzikálními, biologickými, chemickými, společenskými, sociálními či psychickými zákonitostmi, které jsou spojené s hmotnou a energetickou podstatou světa, legislativou, financemi, etickými a morálními pravidly, tj. představují toky v architektuře sledovaného systému [43]. 1Prochazkova__Analyza_rizeni_a_vyporadani_rizik_spojenych_s_technickymi_dily__(2018)_PUBV_330872.pdf (cvut.cz)
(zdroj článku Bezpečnost technických děl: Posouzení bezpečnosti vybraného kritického objektu z pohledu integrální bezpečnosti a návrh opatření na snížení kritičnosti objektu – Bezpečnost technických děl (cvut.cz))
2.2.1 Vztah systému s jeho okolím
V realitě každý systém existuje v rámci nějakého kontextu nebo okolí a ze vztahu mezi systémem a okolím vyplývá, že vlastnosti okolí se odráží ve vlastnostech systému. Proto např. se Bossel [44]2 Systeme, Dynamik, Simulation: Modellbildung, Analyse und Simulation … – Hartmut Bossel – Knihy Google zabýval uvedenou skutečností a ukázal základní vlastnosti systému, které souvisí s chováním okolí systému. Tabulka 2 shrnuje současné poznání v předmětné oblasti.
| Stav okolí | Vlastnosti systému reagující na stav okolí |
| Normální stav (rovnováha) | Existence |
| Nedostatek zdrojů | Efektivnost – systém musí být dlouhodobě efektivní, ne nutně účinný, v zajišťování nedostatkových zdrojů z prostředí, na něž působí |
| Rozmanitost procesů | Volnost akcí – systém musí být schopen různými způsoby zvládat veškeré výzvy a podněty z okolí |
| Proměnlivost | Bezpečí – systém musí být schopen se ochránit před škodlivými vlivy z okolí |
| Změny | Přizpůsobivost – systém musí být schopen adaptace na změny |
| Jiné systémy v okolí | Koexistence – systém musí být schopen změnit své chování tak, aby reagoval na chování ostatních systémů v okolí; tj. nesmí je ohrožovat a ony nesmí ohrožovat jeho |
2.2.2 Bezpečnost a rizika technických děl
Bezpečnost technických děl v současném pojetí založeném na dokumentu OSN z r. 1994 [9] je soubor opatření a činností, které provádí člověk, aby zajistil své bezpečí a udržitelný rozvoj. V uvedeném pojetí bezpečnost zahrnuje jak funkčnost, tak spolehlivost.
Analýza a syntéza poznatků a zkušeností uvedených v odborných publikacích, shrnutá v knize [6] ukazuje, že bezpečnost drážního systému (v integrálním smyslu) lze naplnit jen tehdy, když se při jejím řízení: zvažují všechna výše uvedená aktiva; používá současné poznání v kontextu teorie systému; a drážní systém provádí své činnosti tak, aby nezpůsobovaly jevy, které by vedly k desintegraci až rozpadu drážního systému, anebo až celého lidského systému, tj. i jejího okolí. Jinými slovy cíl je možné dosáhnout jen tehdy, když technické dílo:
• zná a zvažuje všechna možná rizika v detailech i souvislostech (tzv. All Hazard Approach v představě zpracované pro Evropu v rámci projektu FOCUS [45],
• má správně nastavené řízení rizik.
Řízení rizik složitých systémů není jednoduché, protože jejich chování a stav jsou ovlivněny procesy a jevy, které probíhají uvnitř i vně systému, a navíc jejich dopady se modifikují spletitou sítí vazeb a toků, které jsou uvnitř podsystémů, napříč podsystémů, napříč celého systému i v okolí. Řízení rizik proto musí být komplexní a jeho priority musí být zaměřeny na bezpečí a udržitelný rozvoj entity [6].
2.2.3 Charakteristika systémů (pro bezpečnost technických děl)
Ze současného poznání systémů a způsobů jejich ovládání (dle zdrojů [6,17,27] a v pracích v nich citovaných), z vlastního výzkumu v oblasti fyzikálních a geovědních disciplín a ze zkušeností získaných při řešení závažných úkolů spojených s umísťováním, projektováním a provozem důležitých objektů vyplývá, že celistvou charakteristiku každého systému dostaneme, když vytvoříme:
- Morfologický popis systému, tj. popis souboru prvků systému a vnitřních vazeb mezi prvky.
- Popis souboru spřažení (angl. Couplings) prvků systému, po kterých probíhají toky energií, hmot, informací, peněz a pokynů (jako lidských instrukcí pro realizaci opatření a činností) mezi prvky buď vždy, nebo jen za určitých okolností. Důležité je, že tato spřažení na jedné straně zajišťují jisté žádoucí procesy v systému, tj. jisté chování a podmínky v systému, a na straně druhé jsou příčinou nežádoucích jevů, mezi které patří např. kaskádovité šíření poruch v systému, vytváření slabých míst systému apod.
- Popis souboru odezev na dynamické procesy probíhající v systému a v jeho okolí, tj. možné typy chování systému způsobem určitý proces v systému nebo jeho okolí – určitá odezva systému.
- Popis souboru ovládacích mechanismů, kterými za očekávaných podmínek dosáhneme žádoucí chování systému a při neočekávaných podmínkách (abnormálních a zvláště kritických) zajistíme, aby selhání systému nevedlo k degradaci až rozpadu systému, tj. v případě lidského systému zajistíme za kritických podmínek přežití lidí a kontinuitu důležitých činností v území.
Důkladnou znalostí a pochopení položek, na které jsme výše soustředili pozornost, vytváříme schopnost člověka v oblasti zdokonalování ovládacích mechanismů předmětného systému. Vnitřní vazby v systému řízení technického díla jsou založeny v jeho projektu a v provozních předpisech. Spřažení, soubory odezev na dynamické procesy v technickém díle a jeho okolí i soubory ovládacích mechanismů, kterými člověk usměrňuje v rámci svých možností chování technického díla, jsou pak určené jak přírodními, tak ekonomickými, technickými, finančními, společenskými a sociálními zákonitostmi, z nichž jen některé jsou kodifikovány platnou legislativou.
Pro podporu žádoucích spřažení, odezev a ovládacích mechanismů byly na základě znalostí a zkušeností vytvořeny jisté specifické nástroje pro podporu řízení [6,22], z nichž nejdůležitější jsou:
- • zlatá pravidla bezpečnosti (angl. Golden Rules for Safety),
- • kultura bezpečnosti (angl. Safety Culture),
- • program na zvyšování bezpečnosti (angl. Safety Performance Indicator Programme),
- • indikátory / ukazatelé bezpečnosti (angl. Safety Performance Indicators).
Uvedené nástroje jsou souhrnně popsány v práci [6]. Z pohledu současného poznání do nástrojů patří i systematická aplikace řízení znalostí (angl. Knowledge Management) a přátelského řízení (angl. Friendly Management) lidských zdrojů [6].
V oblasti technologické má dominantní roli pro bezpečnost technických děl vlastník / majitel licence, protože on má znalosti a možnosti pro účinné a kvalitní řízení technologických pohrom, ale celkově má významnější roli veřejná správa, která musí vlastníky donutit k tomu, aby ve veřejném zájmu zajišťovali možnou úroveň bezpečnosti aplikací výše uvedených principů [6,27,46].